Folklórní koncert

Při cestách za lidovou písní věnoval Leoš Janáček mimořádnou pozornost dokumentaci hudebních nástrojů̊, přičemž zejména nákresy a popisy cimbálů podávaly poměrně̌ přesné informace o stavbě a ladění nástrojů̊ v daném období. Z terénu dnes můžeme evidovat zpětnou vazbu, neboť̌ s rozmachem folklorismu docházelo a dochází ke stavbě̌ replik historických nástrojů̊ a Janáčkova dokumentace cimbálů patří k nejvíce využívaným zdrojům informací. Také první doložené datování terénního zápisu hry na cimbál na území jihovýchodní Moravy pochází z roku 1889 a bylo pořízeno Leošem Janáčkem (následně využil své poznatky ve studii O hudební stránce národních písní moravských z roku 1901). Prázdniny roku 1893 Janáček strávil na Vsetínsku a v Polance u Vsetína poslouchal hudbu (především slovácké písně̌ a tance) cimbalisty Jana Míčky. Roku 1906 provedl zápis hry cimbalisty Ignáce Kotka z Lubna při sbírání Lašských tanců. Malý cimbál, který byl tehdy v Kotkově vlastnictví a jehož popis Janáček vytvořil, je dodnes uložen v Muzeu Leoše Janáčka na Hukvaldech. V knize O lidové písni a lidové hudbě Janáček popisuje svá setkání s cimbálem na Vsetínsku, ve Velké nad Veličkou, v Blatničce a dalších moravských městech a vesnicích. Podává zprávu o obvyklých sestavách lidových muzik, líčí, jak se tamní cimbalisté ke svému nástroji dostali, popř. kdo byl jejich učitelem, a přikládá i nákres malého cimbálu a notové záznamy písní, zapsané podle analyzovaného hraní zkoumaných respondentů. 

Pořad Cymbál, cimbál… je tedy věnován tomuto nástroji – od malého „Kotkova“ cimbálu, kontinuálně pokračující Kotkovy muziky, vybraných hudebních sestav z výše zmíněných lokalit až po cimbál jako současný koncertní nástroj a možnosti interpretace např. vybraných částí Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku.

Magdalena Múčková