Zápisník zmizelého

Leoš Janáček: Zápisník zmizelého, JW V/12

Lidové písně (výběr): Benjamin Britten, Huw Thomas Watkins, Buxton Orr, Anonym

Leoš Janáček: Moravská lidová poezie v písních (výběr), JW V/2

Nicky Spence patří k světově respektovaným operním tenoristům. Intenzivně se zabývá i koncertním repertoárem, ve kterém významnou roli hraje i písňový repertoár.

V období prvního provedení Její pastorkyně v pražském Národním divadle v květnu 1916 vyšel v Lidových novinách na pokračování anonymní básnický cyklus Z péra samoukova, který líčil lásku mladého chlapce k cikánské dívce, pro niž opustil rodiče a obětoval lásce a svobodě svůj do té doby poklidný, zajištěný život. Janáčka tento příběh zaujal a text si vystřihl. Písňový cyklus Zápisník zmizelého na něj začal komponovat v srpnu 1917, krátce poté, co v Luhačovicích poznal svou pozdější přítelkyni a múzu Kamilu Stösslovou. Nedokončenou kompozici však opustil a vrátil se k ní, opět bez většího úspěchu, následujícího roku. Se zaujetím se dílu věnoval až v roce 1919, kdy skladbu dokončil a nechal opsat. Se Zápisníkem zmizelého však stále nebyl spokojen. Důvodem byla skutečnost, že si nedokázal představit, jak by měl být cyklus interpretován. Proto jej opět odložil. Vrátil se k němu až počátkem roku 1921, kdy mu části cyklu přednesli klavírista a dirigent Břetislav Bakala s tenoristou Jaroslavem Lecianem. Poté Janáček podrobil skladbu revizi a souhlasil s veřejným provedením, které se konalo v sále Reduty v Brně 18. dubna 1923. Dnes patří Zápisník zmizelého k nejzajímavějším písňovým cyklům literatury 20. století.

Huw Thomas Watkins (1976) je britský skladatel a klavírista. Klavír a skladbu studoval na Chetham’s School of Music v Manchesteru, kde byl ve hře na klavír žákem Petera Lawsona. Poté navštěvoval King’s College v Cambridgi, kde studoval kompozici u Robina Hollowaye a Alexandra Goehra. Huw Watkins získal juniorské stipendium Constant and Kit Lambert na Royal College of Music, kde poté učil kompozici. V současné době je čestným výzkumným pracovníkem Královské akademie hudby. Jde o velmi respektovaného skladatele, který má široký kompoziční záměr a zabývá se mimo jiné i vokálním oborem.

Moravská lidová poezie v písních Leoše Janáčka (1854–1928) je skladatelův nejrozsáhlejší cyklus obsahující 53 písní. Pracoval na něm devět let v období 1892–1901, tedy v těsném sousedství s operou Její pastorkyňa. Janáček se intenzivně zabýval lidovou hudbou a sběrem písní zhruba od roku 1888, přičemž vrchol této činnosti spadá do let devadesátých, kdy se tento zájem úzce propojil i s jeho kompoziční činností. Lidové písni však zůstal věrný po celý život. Také úpravám lidových písní pro zpěv s klavírním doprovodem se věnoval po mnoho let. Do jisté míry s nimi experimentoval, a díky tomu tvoří písně velmi osobitou část skladatelovy tvorby. V roce 1892 nakladatel Šolc publikoval druhé vydání Kytice z národních písní moravských, kterou „uvili“ František Bartoš se Lvem Janáčkem. Při této příležitosti vyzval Janáčka, zda by nepřipojil k písním také klavírní doprovod. Ten tak učinil u patnácti písní, které Šolc vydal v prvním sešitu v roce 1893. Druhý sešit vyšel až v roce 1902, kdy uveřejnil zbývajících 38 písní. Souborně pak vyšly pod názvem Moravská lidová poezie v písních až v roce 1908.