13. 11. 2022 v 19 h
Janáčkovo divadlo, NdB
Autor: Leoš Janáček
Dirigent: Tomáš Netopil
Režie: Tatjana Gürbaca
Soubor: Grand Théâtre de Genève
Orchestre de la Suisse Romande
Lektorský úvod: 18:15 ve foyer Janáčkova divadla
Představení trvá 105 minut a je bez pauzy.
1. jednání
Mladý učitel Kudrjáš obdivuje výhled do širé krajiny a řeku Volhu. Poklidné odpoledne naruší hněvivý výstup kupce Dikoje se synovcem Borisem. Kudrjáš se diví, proč Boris stále snáší strýcovu hrubost. Boris přiznává, že je v Kalinově nešťasten, nemá ale jiné volby. Pokud chce pro sebe a svou sestru získat dědictví po babičce, musí podle poslední vůle žít se strýcem a snášet všechna příkoří až do své a sestřiny plnoletosti. Jeho neštěstí ještě zvětšuje beznadějná láska do vdané ženy – Katěriny Kabanové. Ani Káťa není v manželství šťastná. Vyrostla v láskyplné rodině a teď má muže slabocha a pijana a despotickou tchýni, která rodině nemilosrdně vládne a Káťu nenávidí, protože žárlí na Tichonovu lásku k ní. Nyní nařizuje synovi, aby ještě dnes odjel na trh do Kazaně, a vyčítá mu nedostatek synovské lásky a poslušnosti.
Podvečer v domě Kabanových. Káťa a Varvara vyšívají a Káťa vzpomíná na šťastné dny svého mládí. Káťa se přiznává, že se tajně zamilovala, a lehkomyslná Varvara se nabízí jako prostředník. Tichon se přichází rozloučit se ženou. Káťa ho zapřísahá, aby ji vzal s sebou nebo ji alespoň zavázal přísahou. Tichon nechápe a odmítá. Kabanicha dohlíží na jejich loučení a na její rozkaz Tichon ponižuje Káťu nedůstojným napomínáním.
2. jednání
Kabanicha vyčítá Káti, že nedává dost najevo smutek nad odjezdem Tichona. Varvara přináší klíč od zahradní branky, který vzala Kabaniše, aby mohla na schůzky s Kudrjášem. Káťa se brání, nakonec klíč přijme. Ke Kabaniše přichází podnapilý Dikoj a žadoní o její přízeň.
Ve strži za zahradou Kabanových se schází Varvara s Kudrjášem. Na Varvařino pozvání přichází i Boris. Káťa se pokouší přemoci touhu po Borisovi, ale nakonec mu padá do náruče.
3. jednání
Nad městečkem se strhla prudká bouře. Lidé hledají úkryt v polozbořeném, vyhořelém klášteře. Kudrjáš využije příležitosti a pokusí se získat Dikoje pro svůj nápad zavést ve městě hromosvody. Pro Dikoje je však bouře znamením božího hněvu a Kudrjášův výklad odbývá nadávkami. Varvara vyhledá Borise. Vypráví mu, že od té doby, co se Tichon vrátil domů, si Káťa počíná jako smyslů zbavená. Kabanovi také hledají úkryt ve zřícenině. Káťa vyděšená bouří se přede všemi přiznává ke své nevěře s Borisem. Kabanicha triumfuje. Tichon chce Kátě odpustit, ta však prchá.
Inscenační tým:
Režie: Tatjana Gürbaca
Scéna: Henrik Ahr
Světelný design: Stefan Bolliger
Kostýmy: Barbara Drosihn
Obsazení:
Kateřina: Corinne Winters
Tichon Ivanyč Kabanov: Magnus Vigilius
Savjol Prokofjevič Dikoj: Tomas Tomasson
Boris Grigorjevič: Aleš Briscein
Marfa Ignatěvna Kabanová: Elena Zhidkova
Váňa Kudrjáš: Sam Furness
Varvara: Ena Pongrac
Kuligin: Vladimir Kazakov
Glaša: Mi Young Kim
Fekluša: Natalia Ruda
Une femme du peuple: Mi Young Kim
Un homme: Natalia Ruda
Vůbec poprvé na festival Janáček Brno přijíždí soubor švýcarského Grand Théâtre de Genève, divadla s dlouhou a bohatou tradicí. Spolu s ním se ve zbrusu nové inscenaci představí německá režisérka Tatjana Gürbaca, která patří v posledních deseti letech k nepřehlédnutelným osobnostem operního světa. Mezi největší úspěchy její kariéry se řadí např. Wagnerův Prsten Nibelungův pro Theater an der Wien (2017) či Parsifal pro Opera Vlaanderen. S českou operou se tato režisérka s vytříbeným rukopisem nesetkává poprvé, v roce 2020 nastudovala v English National Opera Dvořákovu Rusalku a s ženevským souborem připravuje na jaro 2022 i Janáčkovu Její pastorkyňu vznikající v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein. Hudebního nastudování se ujme jeden z nejlepších současných českých dirigentů Tomáš Netopil, jenž se na festivalu představil již v roce 2018 s Janáčkovou Věcí Makropulos. Káťa Kabanová zazní v podání vynikajícího švýcarského symfonického orchestru Orchestre de la Suisse Romande, který s ženevskou operou pravidelně spolupracuje. Spolu s pražskou inscenací Bieitovy Káti Kabanové tak na festivalové diváky čeká další mimořádný zážitek s touto krásnou operou.
V Janáčkově tvůrčím životě nebylo nic tradičního, proto nepřekvapí, že myšlenkami na první ze svých čtyř vrcholných operních děl se začal zabývat až ve zralém věku blížících se pětašedesátin. Okolnosti tomu byly více než příznivé. Díky pražskému a vídeňskému provedení Její pastorkyně se mu konečně dostalo zaslouženého uznání nejen doma, ale i na mezinárodní scéně. A do jeho života vstoupila nová žena – při letním pobytu v Luhačovicích roku 1917 potkal Kamilu Stösslovou, sličnou dámu, která se stala až do jeho smrti zdrojem neutuchající inspirace. Hledání námětu na novou operu jej tentokrát zavedlo k ruské literatuře a není překvapivé, že jej zaujal právě příběh Káti Kabanové, hrdinky hry Bouře Alexandra Nikolajeviče Ostrovského. Vrátil se tak k velkým ženským postavám a jejich tragickým osudům, které tak mistrně ztvárnil již v Její pastorkyni a Osudu. Po neblahých zkušenostech s libretisty při vzniku Výletů páně Broučkových se rozhodl si libreto připravit z českého překladu hry sám, což se mu osvědčilo u Její pastorkyně. Rozsáhlou hru z velké části se zabývající politikou a morálním úpadkem ruské společnosti poloviny 19. století výrazně pokrátil a zredukoval počet postav. Ústředním bodem se stala nešťastně provdaná Káťa utíkající do světa fantazie, kterou pokrytectví a tlak společnosti dožene až k tragickému konci. Díky tomu Janáček vytvořil velmi intimní drama stavějící do drsného protikladu dva světy – snový svět Káti a obhroublý a tvrdý svět Kabanichy a slabošského Tichona, do nějž jen místy probleskne nezadržitelný optimismus a veselí mladičké Varvary.
Po pražských peripetiích s provedením Výletů páně Broučkových se Janáček rozhodl zadat premiéru brněnskému Národnímu divadlu. Káťa Kabanová zde poprvé zazněla 23. listopadu 1921 v divadle Na hradbách (dnešní Mahenovo divadlo) a sklidila mimořádný úspěch, aby o rok později následovalo uvedení v Praze a v zahraničí. Ke své opeře se ještě o několik let později vrátil ze zcela praktických důvodů – aby mohly jednotlivé obrazy v 1. a 2. jednání na sebe plynule navázat, bylo třeba hudby na přestavbu. Ta zazněla poprvé při provedení v roce 1928. Shodou okolností bylo představení Káti Kabanové posledním dílem, které skladatel viděl na jevišti před svou nečekanou smrtí v srpnu 1928.
Patricie Částková
Vybíráme z programu festivalu:
